(In)tolerance
(In)tolerance
Přijde den,
Kdy spadneš na zem.
Jak jednoduše se tohle stane.
Jako by to bylo dávno dané.
Dopadneš a ucítíš bolest.
Jako by to byl další křest.
Vzpomeň si na to, co včera bylo.
Jako by se to nikdy nestalo...
Posbírej střepy, co kolem tebe leží.
Čas, ten neúprosně běží.
A ten, kdo za to může,
stejně ti v ničem nepomůže.
Včerejší den je pouhá minulost
A na světě jsi jenom host.
Tak běž a začni se bavit
A bezbranná srdce druhých třeba i zmrazit.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
básnička trochu nevýrazná opakuje dost otřelé nekonkrétní pravdy o životních peripetiích - až na poslední 2 řádky, tam se náhle vynořily zápletky a drama. Jako kdyby hrdina si řekl dost, já budu taky hrát nefér. Hledat pro sebe zábavu a na bezbranné kašlu. To spolu s názvem dokládá, že úmysl byl přece jenom opravdovější, hlubší.
16.10.2019 07:32:41 | Karel Koryntka
díky, nesnažil jsem se vytvořit nic nového a převratného. Co píšu jsou moje názory, někdy moje zkušenosti a někdy zkušenosti jiných. Čili mne tahle básnička napadla a proto jsem ji napsal. Třeba je nakonec k něčemu dobrá. K oněm posledním dvoum řádkům - můj názor je ten, že člověk, který se zmítá v nějakém zoufalství a bezmoci, logicky hledá cestu ven a často nakonec najde cestu a smysl v tom, že začne dělat to, co se mu stalo. Jeho zkušenost je vlastně nejen ponaučením, ale školou, jak se lidé chovají a pro jeho vlastní ego má stejné chování velký smysl. Jde o směsici nenávisti, závisti, zoufalství a bezmoci. Touha po tom se mít stejně jako ostatní. Snad jsem to vysvětlil dobře. A děkuji za komentář. :)
05.11.2019 13:36:16 | tomáš0912