Slunce v duši

Nepřízeň osudu, stejně jak počasí
je hrozně vrtkavá,vždy se zas vyčasí
Zrcadlo duše ven hází odrazy
její teplo kolem nás vytváří obrazy

Mrzuté tváře pomalu odchází
když nikoho neštvou a jim to dochází
Trápení se neudrží ani svými drápky
když slunce v duši vrací jej do tmy zpátky

Málo je času mraky jsou plýtvání
z podzemí trampoty čekají pozvání
Jako květiny potřebují vláhu
těžkosti zase srdce sebevrahů

Nepouštěj stíny, světlo si ochraňuj
nezdary přecházej, vady jen ignoruj
Přiživuj to co radost ti dává
tvůj smích znít ať nepřestává

Najdi v sobě toho pocitu zdroj
na oslavu odpal ohňostroj
Z něj čerpej to co život chválí
co zhasí vše co tvé srdce pálí