ABSTRAKCE
ABSTRAKCE
ABSTRAKCE
vypadáme tak konkrétně
a přitom je v nás víc abstraktního
co bychom rádi uchopili
ono se to však podmanění vzpírá
to perpetuum mobile
co nás vláčí nejrůznějšími směry
a brání se našim i cizím opratím
jsme takoví
jací se v zrcadle nevidíme
a jak nás druzí jen odhadují
to neznámé fluidum
jemuž se někdy říká duše
o němž však víme vcelku prd
změť pocitů
intuice
a podivného ega
spletení tónů
málokdy harmonických
bolest a strach
radost i utrpení
zdánlivý řád
spíše však chaos v pohnutkách
barvy
co se navzájem mísí a překrývají
podle nálady
pravda si libuje v abstrakci
nerada ulpívá na povrchu
či v realitě prvního plánu
není kam na ni zaklepat
aby nám jen tak otevřela bránu
je v nás víc abstraktního
než si chceme přiznat
a není jen jedno prizma
skrz něž je nás možné číst
kdo se v nás má vyznat
jen hlupák je si jist
Praha, 17.10.2019
https://www.youtube.com/watch?v=3avLELy1uUA
Komentáře (17)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Já nevím, vždy když už mám pocit, že se znám, udělám potom něco, co mě zase překvapí... :-) pěkné zamyšlení, Amonku. DÍKY
19.10.2019 14:04:01 | Milena
Ty jo, moc hezké zamyšlení nad naší rozháraností a nejistotou, ací vlastně jsme :-)
18.10.2019 12:05:02 | vlnka
V tom případě jakož to čistokrevný blázen tonoucí v abstraktních světech a jinotajích můžu být úplně v klidu :-)
18.10.2019 11:21:13 | blázen
Naprosto :-)) Navíc žádný skutečný blázen si přece nikdy nepřizná, že je blázen... ;-))
18.10.2019 23:38:35 | Amonasr
"Jsme takoví
jací se v zrcadle nevidíme."
(Jsme i slovem, které neslyšíme)
Ano, ano. To je tebou pěkně nahmataný příměr! Abstrakce je páteří umělecké kreativity, ale nepraktickou paní stanoviska a pragmatizmu. Mnozí si libují v čistých hranách barev a rozpíjení do těch "kalných" (byť v uměleckém záměru) vnímají jako totalistickou šeď industriálního prostředí.
Jaký se v zrcadle nevidím je možná uzpůsobeno tím, že jako "krátkozraký" se dívám na sebe domýšlivě blízko. Chtělo by to trochu fantazie a abstraktně se sebekriticky rozostřit pohledem do zrcadla z několika metrů. Hm. Ale to zase mám strach, že se z povzdáli uvidím jako malým člověkem! A - bohužel jako nabob, v sebelásce abstrakce je na houby. Tak jen v barvitých a přímočarých konturách! No nemám pravdu?
17.10.2019 13:35:43 | šerý
Nejenže máš, ale ještě se při čtení Tvého komentáře usmívám - čím to, že z těch Tvých reflexí vyzařuje vždycky tolik nadhledu a pozitivní energie? :-)
17.10.2019 18:09:38 | Amonasr