Čech v arktidě

Čech v Arktidě

Tam, kde odpolední slunce nepálí
takže nehrozí tu úpaly,
tam kde celý rok je jen sníh
a kde můžeš jezdit na saních,
tak tam bych chtěl někdy zavítat.
Kdyby se mi to splnilo, byl bych věru rád!

Jenomže to jsou pouze sny,
mám totiž potíže finanční
a budu muset být rád,
když projedu se po Čechách.
Vím, i v našem kraji krásná místa jsou,
já chtěl bych však jít na severní pól.

Chtěl bych v iglú v noci spát
a přes den se z eskymáky koulovat.
Chtěl bych pozorovat polární zář
a vidět, jak jeden den slunce nejde spát.
Chtěl bych, věru chtěl,
všechno je však pouhý sen!

Jenom sny mi zbývají.
V nich odcházím potají
z Čech až na severní pól,
bez pasů a bez kontrol.
Když se pak ráno probouzím,
lituji že sen se mnou tak brzy rozloučil.

Mé nejoblíbenější období je zima,
vždyť v zimě je všechno príma,
všechno je bílé a studené
a to je velice příjemné.
Když však po zimě všechno roztává,
má radost rychle ustává.

Škoda že nemáme studenější podnebí!
Měl jsem se narodit jinde na zemi!
Tohle přece není fér!
Asi emigruji na sever!
Třeba takové Finsko či Kanada,
tam žít by byla zábava.

Je mi líto, že nemám tmavší pleť!
Být cikánem, mohl bych jít hned
a měl bych pobyt zdarma zcela
a mohla by jet i moje žena a dcera.
Ale takhle to smysl nemá pražádný
a já musím stále býti nešťastný.

Kdybych byl ptákem či rybou,
snadno bych se dostal až na severní pól.
Jenomže já nevěřím na reinkarnaci
a i kdyby, na smrt jsem příliš mladý.
Proto nezbývá mi nic než hloubat,
střádat penízky, snít a doufat.