Soumrak pana x

Soumrak pana X

Stmívá se a pan X z domu vyšel,
po cestičce ke svému oblíbenému místu přišel.
Usedl zde do trávy
a zadíval se do dálky.

Nad hlavou mu pluly mraky,
on strašně chtěl plout s nimi taky.
Tak tedy zavřel oči a představoval si to,
nedivte se, vždyť tak krásně v uších zní to.

Kdo by nechtěl lítat jako pták?
Kdo by nechtěl vylítnout až do oblak?
Kdo by nechtěl pozorovat z výšky svět?
Kdo by nechtěl svět obletět?

Hvězd na obloze stále přibývá,
a denního světla pomalu ubývá.
Sluníčko se už schovalo,
ani kousek zlatého paprsku tu nezanechalo.

Jen ve velké dálce na západě,
si slunce kousek tmy na chvíli tajně krade.
Vytvoří překrásnou červenou zář,
která rozjasní každou zachmuřenou tvář.

I tato zář však zaniká,
jen proto že čas neúprosně utíká.
Pan X tedy pomaloučku vstal,
musel přiznat, že se v té tmě troch bál.