Anotace: ...
moje sestra nemá
štěstí na muže
moc ráda vypráví
co jí všechno dělali
a těm co přijdou potom
moc ráda vypráví
o mužích předešlých
o tom, co jí dělali
trochu mě děsí
že se vždy těší
na další vztah
když se ráno probudí
obejme polštář
a sladce mu říká
že má strach
snad se pro jistotu na stáří
sebere a obalí polštáři
a přestane dělat ze života drama
jinak skončí sama
Pointa zřejmě zase mimo dosah, nemluví tam dole už někdo jiný?
Ty polštáře užíváme jednou tak (jsme z dámy bezradní) podruhé trochu naopak (s nadějí). Předposlední sloka je ale krásná. 2.sloku začít lépe "i" a využít ve spirále plně to opakování.
Navrhuju vynechat poslední sloku, nechat náboj v paradoxu a báseň zařadím do sbírky, sice už jich tam máš mraky, ale tahle je výborná.
22.10.2019 13:37:07 | Karel Koryntka