Makovice

Hlas se ti třese jako slabé větve za vichřice,

rudé slzy z tvých očí dopadají na prázdné chrámy,

naplněné ozvěnou času co řve, tvé ruce na hrdlech již nikdy více,

nezbyli žádní, kteří by mohly být k tvé náruči zahnáni. 

Na místě kdysi rozkvetlých ovocných sadů stojí kříže,

a všechny zničené duše modlí se tam ve snaze,

navrátit do stavu bytí posledního nevinného muže v hrobě,

jaká škoda, že místo vzkříšení druhého oni padají na zem znaveni a v námaze.