V MLHÁCH
V MLHÁCH
V MLHÁCH
v mlhách se leccos může ztratit
to hezké i to škaredé
mlhy zvou tiše k usebrání
když zpomalují spěch
a všemu smazávají hrany
radost v nich pokorně zvnitřňuje se
bolest svou empatií umí zkonejšit a ztišit
v mlhách ožívají tajuplné stíny
za jejichž zády si nás bezzubě prohlížejí
naše neurčité viny
schovaným sluncem dávno odpuštěné
mlha je sestra milosrdná v kápi zapomnění
slepé zrcadlo ozvěn pro dušičky
co střepy po sobě nezanechá
když se zas rozplyne a není
v mlze rád šlapu po spadaném listí
pustými ulicemi s domy beze střech
když mysl zklidněním se čistí
a svět je poloněmý ztlumený a měkký
mlha svým závojem hladí a utěšuje vrásky
v náruči sametově chová stromy zem i řeky
je hebkou poduškou pro otázky
aby podlehly snové fantazii
je také oponou laskavosti
která se spouští před zvědavé oči
aby jim dopřála pauzu k přemítání
aby si od vjemů na chvíli odpočaly
než se po čase opět zvedne
k novému údivu jak barevný je nekonečný svět
co se dřív mohl zdát tak šedivý a malý
Praha, 23.10.2019
https://www.youtube.com/watch?v=Les39aIKbzE
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
pokorná radosti ... dare ctnosti ... úsměv.z.
23.10.2019 23:28:10 | zdenka
Díky, Zdeno, rozumíme si - i mně je mnohem bližší pokorná radost, než ta bujaře odvázaná... :-)
24.10.2019 11:00:20 | Amonasr
Mlha prokouknutá skrz na skrz a ze všech stran. Bezva zpracovaný námět a je vidět vnímavé oko* Hudební klip je nádherný - i když já nejvíc seversky zádumčivého Sibelia s třeba Finlandií. Ale zde vlastně je tomu stejně tak (do jisté míry) i u Mahlera. Do světa jeho mýtických témat se mlžný opar hodí a prima si tím básni vtiskl vhodnou "náladu."
Mlha v mnoha podobách. Zdařilé, a dílko se mi líbí.
23.10.2019 22:56:02 | šerý
Ano, Sibelius by se k tomu jistě hodil taky a byl by aspoň méně "ohraný". Když já na tohle Mahlerovo Adagietto ale trpím, dýchá na mě z něj tak nádherně smutná a přitom vroucná nostalgie, že mi to k těm mlhám automaticky okamžitě naskočilo. Díky za další empatický komentář, šerý :-)
24.10.2019 10:57:50 | Amonasr
radost se "pokorně" zvnitřňuje? "bezzubě prohlížejí, utěšuje vrásky" podobně, to trochu už konstrukce, jinak mi přirovnání sedí
domnívám se že básnička je hezká, skutečně tak v mlhách a ještě teplém sychravu člověku bývá, když brouzdá městem / krajinou a přemítá
23.10.2019 11:51:41 | Karel Koryntka
Asi Ti rozumím, co myslíš těmi konstrukcemi, taky nemám rád, když na mě z veršů jukají všelijaká prapodivná spojení, z nichž cítím formální vykonstruovanost pro vnější efekt s prázdným obsahem. Je to ale také otázka vnímání a nastavení čtenáře. Při Tvém "matematickém" uvažování asi některé obrazy nedávají přísně logický smysl a je pak těžké se do nich empaticky vpravit, resp. je k sobě "pustit". Ve mně se odjakživa pere logické uvažování s tím intuitivním, ve verších se ale snažím tomu druhému dát co největší průchod (s různým výsledkem), protože si myslím, že poezii neškodí, když má i jakýsi mimosmyslový přesah, je v ní něco neuchopitelného pouhým raciem. Každý z těch obratů bych nicméně dokázal vysvětlit, opírá se o skutečný pocit, není tedy z mého pohledu bezobsažný - vysvětlovat je ale nebudu, protože každé vysvětlování je vysoce destruktivní pro jakoukoliv poezii. Oblíbená otázka češtinářů "co tím chtěl básník říci" je podle mne spolehlivá zbraň hromadného ničení i pro tu nejkvalitnější poezii. Když už, tak by se měli ptát, co si sám čtenář pod danými verši představuje, jak na něj působí, to je naprosto legitimní - autor by se měl ale nechat v klidu odpočívat v hrobě nebo svém vlastním soukromí, nikdo mu do hlavy nikdy neuvidí, ani češtináři, ani matematici, dokonce ani psychiatři. Takže děkuji za sdělení, jak některé mé metafory působí na Tebe, i za vcelku příznivé přijetí, které mi u některých jiných sice asi přízeň nezíská, ale to mě nechává víceméně v klidu, jak už jsem psal i dříve :-)) Cením si toho, že naše vzájemné diskuze zůstávají ve věcné rovině.
23.10.2019 16:22:23 | Amonasr