Lásce
Lásce
já mám však v srdci úsměv co hřeje
a nenechá mé city nastydnout
jen ať si padá listí a stromy zrezaví
díváš se na ně z okna když odejdou
návštěvy
ne nepřipadáš si opuštěná ani sama
máš mě a já mám tebe
nebe je tak krásně šedé
jako proschlá půda pod nohama
když chodím bosky po polích
s cukrovou vatou za ušima
cítím tě ve vzduchu jako první sníh
v podchodech mého mozku vždy stojíš s loučí připravená
věříš že se mi rozsvítí
a věříš jako jediná
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Kdybych já byla babičkou, pro kterou vnuk složí takovou báseň, byla bych velmi dojatá. Je vážně moc hezká a hlavně psaná srdcem. Myslím, že nepotřebuje žádný "odborný" rozbor. Zaslouží si pochvalu a ST. Zdraví Daniela-danaska
30.10.2019 15:01:07 | danaska
Projev je malinko nesouvislý, např.nevím koho vypravěčka oslovuje tím "díváš" když dříve mluvila v 1.osobě. Snad lásku? Láska se ale nedívá na stromy z okna když odešla návštěva. To dělá člověk. Láska si spíš nepřipadá osamělá. A to místo s běháním po polích s cukrovou vatou je zase jako z jiného příběhu..
Celkově je básnička příjemná, i když takto rozevlátá.
30.10.2019 06:58:23 | Karel Koryntka
Ahoj Kájo, z okna se dívá člověk, přesněji řečeno moje babička, pro kterou báseň je. V podstatě moje babička je i tou láskou. No já mám i normálně v životě problém se vyjadřovat a myslím že to nedokážu změnit taková jsem. Děkuji za zájem. Přeji hezký den.
30.10.2019 09:46:03 | Avola
Cukrovou vatu jsem už dlouho neměla;) kup mi ji jo? :)
29.10.2019 20:58:39 | xoxoxo