Lupa nebe sama se má,
lyry lízá. Srknu — biče lízá.
Havlodutýmu dál v cípu.
Nejí, plane. Život mává.
Dle posice nato, kate,
solils kápí na duše duh
nevisutý modro mudra.
Zahrajte si „V šedu bílo“.
Hurá, čmárám čáru holí.
— Budeš viset!
— Jar hazardu?
— Mordomýtus.
I ven hudeš.
(Udání pák slilo se tak.)
O, tane cis, o, pel dávám.
To ví žena, lpí jen úpíc.
Vládu mýtu do lva hází,
leč i bunkr. Sází lyry,
láme sama sebe napůl.
Hlava i jazyk se mi motá,
snažím se snažím chápat tu mluvu.
Snad nebudu za hloupou,
potřebuji "Špalindromní slovník" :-D ;-)
Obcas se vrátím, třeba mé závity povolí a pochopí. :-D
24.11.2019 18:42:59 | jenommarie
Chvílis tady žila s ráčky,
považujíc je za ptáčky,
co si z tebe dělaj ptáčky.
Paks jich sovník objevila.
27.11.2019 17:36:32 | Špáďa
Není ptáček jako ptáček,
některý má svojí mluvu,
tak listuji ve slovníku,
oči kroutím, křivím hubu.
"L" vypadlo? Nebo, že by?
Soví slovník, hodil se mi?
Tak děkuji Špáďo milý,
budu bádat, ještě chvíli. ;-)
Mezi ráčky, když jsem ráček?
Jaký by v tom měl být háček. :-)
27.11.2019 21:16:35 | jenommarie
Zvláště ta poslední mne rozesmála, nemá chybu...
04.11.2019 09:30:49 | Philogyny
Ano, díky, Svatko. I mě samotného ten poslední verš také docela rozesmál, jak hezky vyšel. Básni jsem jím asi nakonec nasadil tak trochu ─ v dobrém slova smyslu ─ korunu.
05.11.2019 23:58:01 | Špáďa
Ty blázne kam já na tebe se hrabu tohle je nářez a ještě k tomu obousměrný
04.11.2019 09:25:41 | blázen