Pokud, dokud tu si
existuji, v tom svém
epitafü. Schod za
schodem každým dnem,
tu stále tápu. Tam kde prý
je start a já ho prý prohloupil.
Tak co tedy s tím zažertoval
suše splín, na kousky se roztříštil.
Svoje lože upravím, na spánek
se připravím. Tak co kde jsi, čekám
nějakou další tvoji verzi.
Nespím stále bdím a co s tím.
Jsem tu já, venku zima toliko
je namodrale zkurvená. Na semaforu
červená, jako krev v mém těle měnící
se na kus ledu. Já to svedu, bytí není
med, takto řeš nebo spi už jsou tři, čtyři, šest.
Scény jako ze života, který už je dávno
pryč. Odlétl si do teplých krajin, jako
i ti jiní další ptáci. Tuhle práci s díky vracím,
je tu prosím někdo snažší.