Ranní nabíjení

Vycházím ze dveří
do tmy se vpíjím
Noc na svou smrt nevěří
její ostatky míjím

Myšlenka maják je a svítí
na cestu proplout dnešní den
Ten přechod ze snu je křečovitý
než zalije se vše úsvitem

V sametu raději bych zatím byl
v objetí hřejivých vibrací
Představa jíž ranní hnus jsem smyl
co nejasnou vidinu vyvrací

Modré oči na polštáři ospale zpívají
když rty a dlaní tě loučím
Zákoutí těla co pod dekou se schovávají
před pocitem náhle žhnoucím

Představa krutě nehašená
sálá energii co žádná bouřka nemá
ta zůstává ve mě uložená
jediná mnou jsi chtěná

Nabitý těmi výboji toulám se ve své hlavě
ranním černým plyšem a pak i celým dnem
Jsi štít co ochrání mě hravě
jsi nejsladším mým snem.