Když vhodíš minci do klobouku
Když vhodíš minci do klobouku
Když půjdeš po ulici
A uvidíš bezdomovce
A v kapse ti zacinká jediná mince
Jak víš,že není to provokace?
Hodíš minci do klobouku
Žebrák ukloní se do oblouku
A odkryje svou zohyzděnou tvář
Nad kterou není žádná svatozář.
Jizva pod slepým okem
Za uchem modřina s otokem
V očích nenávist a zloba
Něco ti říká ta podoba.
Odhoď své šaty a svůj šarm
Odložíš brýle a nevidíš ten klam.
Jsi náhle nahý jako on
Uvnitř tebe bije stejný tón
Tón tvého srdce
Hlas bezdomovce.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
téma se mi líbí, poněvadž je to přehledný příběh se 2 postavami z něhož se snažíme těžit poznání, nebo otázky. Bohužel nevidím co se vlastně stalo. Tam jak je "odhoď své šaty" co se vlastně lidem doporučuje? Který je to "klam"?
On ostatně ten problém je těžko řešitelný, u nás pod náměstím mají centrum, kde se mohou sprchovat a soc.pracovnice jim tam pomáhají vyplňovat formuláře aby sehnali práci atd. Jenže jich je mnoho a chodí tam tlachat a smrdí, posilují se v tom navzájem a nikdo z nich nikdy pracovat nezačne. Pak somrují před obchoďákem a za bůra nepoděkují.
09.11.2019 10:01:17 | Karel Koryntka