my všichni

život přece nemůže končit takhle
pořád dolů
dolů
a dolů
a pak se to zastaví a nikam nepokračuje
takhle to přece nebylo
když jsme si malovali budoucnost
jasnými barvami

něco ti povím

pořád mám chuť létat objevovat a cítit se naživu
ale nějak není kde začít
a možná už si to jen namlouváme
my všichni





_____


my všichni co jsme věřili v ty lepší zítřky které jsme si slibovali
teď máme za úkol to tady nějak přežít a dívat se jak se bortí sny těch
co přicházejí po nás
byla to dlouhá cesta ale jsme u konce
můžeme si pogratulovat zavzpomínat na to co bylo poplácat se po zádech
nebo si trochu poplakat
pořád stojíme nohama na zemi
ale už tady vlastně nejsme
zůstali jsme v minulosti
v dobách kdy bylo všechno lepší
čistější a jasnější
v zapomenutých časech které znamenaly budoucnost

a až po nás zůstanou další kteří se ještě dnes dívají směrem vpřed
bude se všechno opakovat
kruh se pokaždé uzavře
jedno kdy

život je vlastně pochod smrti
ale nikdo o tom nechce vědět
nikdo si to nechce připustit


ve stéblech trávy je na jaře cítit naději a vzrušení
ale později taky nostalgii a smutek pro ty kteří už tady nejsou
a pro ty pocity které v nás stále vibrují
doznívají pomalu jako zvony v dáli a všechno
co stálo za to
se událo dávno
kdysi
prostě se to už stalo
část nás zůstala
část ne
nebe je rudé
slunce zapadá
a na nebi nejsou vůbec žádné mraky
za chvíli bude tma
a budou vidět hvězdy
věčný koloběh
ve kterém jsme nechtěně uvízli
aniž by se nás kdokoliv zeptal
se chýlí k jednomu ze svých konců

zemřel
a zůstalo po něm nic
ale žil
a stálo to za to
už mi nikdy nepřistaneš na ruku
nikdy nepohladím tvou srst
a tobě se už nikdy nepodívám do očí

a je mi

smutno



a hrozně moc
chci umřít
abych mohl zase žít



já nejsem vůbec v pořádku nejsem ani trochu v pořádku potřebuju pomoc ale myslím si že je už možná pozdě nedokážu se z toho sám vyhrabat potřebuju pomoc potřebuju pomoc