Sen

Sněhobílý let a křídel kmit
jest všech neřesní smyt
volný, křehký, však silný
tolik pilný, přesvědčivý

Krásný, prosí o trochu lásky
o trochu klidu, o tmu
do hlavy jako střela
proťal kost až k dnu

Až do míst, kde není Boha
kde není ďábla, je tam ona
vládne světu květin a moří
zdi reality, zlé paní, boří

Tak ptám se, zda už spíš
zda uvidíš, usedl na okvět
však do pavučiny černé,
zachytil se tvůj svět

Nevidíš, nevmímáš, pozoruješ
jen to ti královna svolí
mrtvolný klid a pouhý výdech
propluje vědomím, zápolí

Snad se uvolní, snad žije
sen s křídly bílými a potrhanými
nikoliv modré oči, nýbrž slova
vrátí zpět bělost lilie

Protkají hedvábí nití
neviditelnou, potřebnou k bytí
výdech, obrazy a blesk
představení končí, svítí