Starý známý

Moc jsi mi chyběl, tvá opilá náruč,
tvý první šediny, tvý velký dlaně,
tvůj dech v mým zátylku, lehni a pomlč,
když už ses vrátil tak odhodlaně...

Moc jsi mi chyběl, já neměla potuchy
jak moc mi schází tvý tělo na mým.
Nemusíš zhasínat, v rámci svý poruchy
poslední dobou už nerozsvěcím.

Moc jsi mi chyběl, i když jsem si myslela
že tě chci ze svýho života smazat.
Tak už mě obejmi, jsem duše bez těla.
Netvař se, ty zrovna máš mi co kázat.

Hvízdnout si na tebe vždycky mi stačilo,
milenec na povel, vyřešeno.
Moc jsi mi chyběl, tak líbni mě na čelo
a já dám na zvonek k mýmu tvý jméno.

Už žádný pauzy, rozchody, dramata,
jen ty, já a sbírka růžovejch vin.
V mým loži svlíká si právě teď kaťata
důvěrnou známostí vonící splín.