Ráno nevlídné

Na skle v buse přitisknutou tvář,
sne zdej se a přestat se ani neodvaž.
Mlha za víčky představy formuje,¨
zas ranní deprese se mi teď věnuje.
Únava páteční, zima a v loži jsem sám,
ty ležíš na gauči, já při odchodu ti pusu dám.
Pak mlha pod nohy se mi motá,
pod kůži zalézá studená hmota.
Slábne světlo na konci cesty,
síla má už dává se na protesty.
Kdepak se ztratilo co jsem si přál,
motivace kde jsi - kam jsem tě dal?
Algoritmie smyslu mi nějak uniká,
beznaděj teď do těch vzorců proniká.
Snad zkusit chemii ke své záchraně,
vzepřít se a osudu dát ránu po tlamě.
Ještě ve mě jiskra zbývá,
ještě žiji a síla ve mě se skrývá.
Jen prosím ještě bych chtěl chvilku spát,
bych měl sílu na hlavu nenechat si srát.
Pár chvilek dřímat a snít,
mysl svou sny posílit.
Na moment nechat odpočinout tělo,
regenerovat po všem čím si proletělo.
Pak budu zase při smyslech a v plné síle,
budu vědět jak dosáhnout svého cíle.
Mysl bystrá najde řád ve všem chaosu,
postavím se výzvě a dám jí jednu do nosu.
Jen směj se karmo bezcitná,
za moment končí, tvá zlomyslnost nevlídná.