Z ticha

Z ticha, jež samo sebe umlčelo
větřík jako kamínek z praku malého kloučka
rozletěl se do zahrady

Rozbil se o malé poupátko růžové růžičky
a zapadlo do jejího voňavého středu

Pak uběhly kraťounké minuty
jako by čas ztratil své zoufalé trvání
když mysl povídává si sama

Najednou pět zlatých hus na nevinném nebi
ve tvaru šípu mířily s jistotou k cíli

Ukousnutý měsíček nastavil tvář
a do prostého kraje
bez pláče statečně se usmívá

Blázen jen na tomhle kousku země
právě teď krásně se nemívá