O čtyřech stěnách a lese v nich

VLČATA

Dva obrazy u mne na stěně
Kouká se štěně na štěně
A mezi nima bílé místo...

Prostor je místo k vyjádření
I když ta zeď tak bílá není
Tak pořád je tam celkem čisto...

Ta štěňata ho hlídají
A potají si doufají
Že samy projeví své vlohy...

Koukají smutně, až zebe
Jsou asi metr od sebe
Malíř jim nenakreslil nohy...

Já vím že nohy nepišou
A že ruce že ty neližou
Jenže má štěňata jsou trhlá...

Ví že kdyby měla nohy mít
Počmárají mi celý byt
Neb múza je na plátno vrhla

A budou ťápat důkladně
Černá až bílou ovládne
A má zeď bude zase čistá

A tak než půjdu v noci spát
Budu si v duchu pročítat
Ta počmáraná prázdná místa...