Snad dotek anděla
Neumím zřejmě,
popsat co cítím,
tak, abych vystihla,
to možné „cosi“.
Věřím však v lidi,
co druhým svítí,
pod rouškou tajemna,
svá křídla nosí.
Neumím vyslovit,
něco mi brání,
že zřejmě budete,
anděl, jenž stráží.
Věřím však v úsměv,
co duši léčí,...
Ten Váš je mozaikou,
do vitráží.
Jak by ta křídla byla za chvíli špinavá kdyby vykukovala..:)
Také věřím v lidi, kteří dovedou svítit úsměvem.
( není myšleno jako reklama na zubní pastu :) )
30.11.2019 05:29:01 | Now
Jako řeči jsem myslel jen to, co jsem napsal: Zastání anděla pomáhá, úsměv podpoří, jsou to zdatní bojovníci proti zdánlivé přesile.
29.11.2019 13:38:34 | Kaj
Pěkné, zastání anděla pomáhá, úsměv podpoří, jsou to zdatní bojovníci proti zdánlivé přesile. Možná jsou to jen řeči. Tak jako tak o ně prosím pro tuto chvíli.
29.11.2019 10:57:46 | Kaj
Věčný boj pocitů, snů a reality . . .Moc hezké je to.
Tedy ten text myslím, ne ten rozpor :-D
29.11.2019 07:59:41 | petrzal
Tvá prvá sloka - zejména
je z lidské duše - pramenná
jak ale najít s duší porozumění
když člověku to dané není
žít bez záruky - nemáme zbytí
ni životu není návod - k použití
Rád jsem přišel na návštěvu.
29.11.2019 01:52:38 | šerý