Zloba

Nenáviď mě klidně,
Já to snad vezmu poklidně.
Chceš abych se ti omluvila,
Ale v mých očích si mě pomluvila.
Začala si po mě řvát..
A to chceš být můj kamarád?
Nevím co si o tom myslet dál,
Jen že musím s životem jít dál.
Omlouvat se za to že se člověk mění?
Takhle zní mé znění,
Furt si všechno domýšlíte,
A vždy vinu za to mi dáte.
Chovám se úplně normálně
Ovšem vy to vnímáte neformálně,
Strašně mě to mrzí,
Avšak všichni se mě hrozí.
Už tak nemám život lehký
Můj mozek se zdá křehký.
Ty nadáváš nám do sprostých slov,
Hned děláš z toho lov,
My jednou nazvem tě stejně
Hned naštvaná a uražená jest ste.
Každý se časem mění,
Ovšem každý má jiné znění.
Omlouvám se tedy,
Nevím za co? Možná za mé vředy.
Přestaň te mě nazývat těma přezdívkama,
Nebo vás tak začnu nazývat sama.
Není to od vás sakra hezký,
Teď v tvých očích je svit těžký.
Omlouvám se tedy za osobu mou,
Brzy pro vás budu hrou.
Bohužel už se to stává
Dobrou noc ti dává.
Ty tvrdíš že se nebavím
Když tě pozdravím, zlého pohledu se nezbavím.
Ani neodpovíš,
Uražená jsi,
Chudák ostatní neví co počít si.
V očích mých si mě zklamala,
Ovšem tím jsem já prohrála.
Měj se tedy hezky
A mluv na ně česky.
Klidně odsednu si
A z tvého území zmizím jak vši.
Omluv mě
Jdu čelit dál pomluvě.
A ještě jednou se ti omlouvám,
Že chyby podle vás pořád dělávám.
Sbohem Vzteklina