Z černé prolákliny
zoufale vytahuješ své zapovězené šaty
Nemáš nic než krásu látky
Nahá jsi ohyzdná
vlasy nenosíš, vzal si je podzim
zuby ti odpadaly krutostí zimy
jaro k tobě nepřichází
léto jsi nikdy nepoznala
Jsi vysoká a vyzáblá víla
stojící ve vykrojené zemi zakleta
a z tvých šatů řine se proud hvězd
přímo do propasti
Obávám se
že až dolů sklouzne ta s tvým jménem
i ty budeš zapovězená
Nevím proč, ale mě se to moc líbí. Vidím v tom představu co mě už dlouiho provází . . ..
05.12.2019 06:26:36 | petrzal