Jsem

Tma dotkla se okenic

a já už nechci vůbec nic

nebo víc ?

Jsem jak Máchův oxymorón,

směju se, i když nejsem šťastná,

tvářím se rozumně,

přitom skrývám blázna ve své hlavě.

Tma dotkla se zápraží,

život je těžký, i když nic neváží. 

Jsem jak sonet od Shakespeara,

vyznání lásky, které srdce svírá,

hluboký, opravdový cit,

který nelze popsat,

jen žít...