Rotace č. 23

pane doktore nejsem v pořádku tak jak jsem si myslel že jsem
všechno co kolem sebe mám mě už netěší
řekněte mi pane doktore co si mám vzít abych se cítil líp

jsem už mrtvý muž
bez ženy a bez dětí

žádný měsíc na zem nespadl
žádné katastrofy se nedějí
všichni kolem mě sedí na gauči a těší se na film
vídám kolemjdoucí a vůbec nevím co jsou zač

každý se kolem mě jenom prochází
a odchází

fotíš zrezavělé relikty minulosti a díváš se dešti do tváře
já se snažím vydat směrem k tobě ale tma je rychlejší
bojím se že už to nestihnu
že už nemám sílu přesvědčit sám sebe že je to pryč


paní doktorko proč si myslíte že mi můžete pomoct?
proč mě vodíte na místa kde se zastavil čas
proč se mi nedíváte do očí když s vámi mluvím
jsem jenom položka
na seznamu
kterou si potřebujete odškrtnout?

každý kdo kolem mě projde ve mně už nic nenechává jsem imunní
tolik mě to mrzí



tři kroky za domem kde jsem si jako malý hrál na pískovišti tam jsi mě odvedla
a řekla tak tady si zase hrej a všechno špatné zmizí

nezmizelo nic
všechno se jen umocnilo a já přestal dýchat
odváželi mě do nemocnice
a světla se ve tmě odrážela a bodala do očí
všichni kolemjdoucí se míjí a potkávají se jenom v představách

ano ty a já

nikdy jsi mi to neřekla
a já jsem se bál ti to přiznat


pane bože
proč nejsem v pořádku

co je se mnou špatně


všechno co začalo musí jednou skončit


už žádné slzy
žádný smutek
žádné naděje
všechno bylo jenom jako





a když jsem se vrátil domů dívali se na mě jinak. už jsem to pro ně nebyl já, ten já, kterého znali, zůstal v představách, vzpomínkách. brali mě jako téměř cizího člověka. trpěl jsem nočními můrami. chtěl jsem jenom spát ale bál jsem se usínat. myslel jsem, že se budu cítit šťastný a odpočatý. ale už se to nikdy neopakovalo. ten kýžený pocit zůstal tam. nechal jsem ho tam se všemi, o které jsem tam přišel.
už si ani nechci pamatovat jejich jména. někdy probliknou mou myslí jako plamen svíčky, než navždycky zhasne. cítím se bez tebe prázdný, chladný a opuštěný.

já a les