~~~~~~~~
V tom chladném dnu
si trochu ruce hřát
o teplý hrnek čaje
do něj si medu dát
potom si sednout
jenom tak blízko tebe
k tobě se přitulím
tvá láska ách,ta hřeje...
přes moje ramena
mi dáš ten teplý pléd
po vlasech pohladíš
a říkáš...snad mi neusneš
a mně se hlava točí
z tvého úsměvu
a z krásných modrých očí
se asi pominu.
Potom však usínáme
na starém divanu
myšlenky hlavou letí
né,ještě nevstanu
bože,něco nás ale budí
vítr a okno dokořán
ten v pokoji moc studí
a já,celá se k tobě
pod dekou zavrtám...
A je mi s tebou krásně
jak kdysi bývalo
teď dávám tě do básně
...tak to by stačilo...
Ano,to bylo fajn
tu krásnou pohádku
já dávno znám.
~~~~~~~~
Květuško, mi se líbí:-) já hledím za báseň..a tam vidím laskavou a milou tvář....hezké:-)
13.12.2019 16:57:00 | Anděl
Květuško, zlatíčko ... když rýmujem ob řádek (takže si to zjednodušujem), tak je třeba si s tím vyhrát. Hřát/dát flákáš, dvě vlastně stejný slovesa, ale no budiš. Tebe/hřeje by ti asi někdo uznal, já ne. Je to sice stejně melodicky, ale já sem alespoň pro stejný slabiky. Ale pléd/neusneš ... když už použiješ hezký a netradiční slovo, tak to musí bejt pecka. Ach jo, hezká myšlenka, ale odfláknutá.
13.12.2019 16:00:27 | praetorian