slunce odvrátilo zrak
studem zčervenalo
nejprve štíhlý krk
a pak
knoflíček po knoflíčku
šaty kloužou
přes bílá ramena
sametová záda
po hebkých ňadrech s jahodovými špendlíky
břicho a kypré boky
až se tiše snesou na zem
jako mámení
tu stojí žena
otevři přece náruč
a neboj se
jí dotknout
Hm, ono se ti to básní řekne. Mám často studené nohy a sněhuláky žádná nechce... chci do teplých krajin!
Prima báseňka. Taková svůdná poezie. Mazlivá inspirace, to já rád!
14.12.2019 09:29:38 | šerý