Duby na horizontu
Duby na horizontu
Anotace: ...
Jeho tvář se ve světle soumraku zdála světle fialová
“Kde?”
Došel jsem k němu
Naše podrážky se bořily do rozmoklé rašeliny
pole a listopad
“Někdy se věci zdají nepravděpodobné, víš?”
řekl a ukázal na nebe
Šero se prohloubilo
jeho vlasy byly temně zelené a slévaly se s korunami dubů na horizontu
Šuměly ve větru
Myslel jsem na to ticho co po nich zůstane
až se jednou nevrátíme
Psané příběhy
Dlouho tam stál a díval se do dálky
Když nastala noc a nebe se spojilo se zemí
zavřel jsem pevně oči
Z šedavé nicoty za námi se ozvalo zašustění
To duby na horizontu
odcházely pryč
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Milá Iveto, messenger nějak nefunguje, zkusím tuto cestu.
Nevím jestli jste zaznamenala, že včera konečně vyšel v elektronické podobě Manifest úzkosti, kde jsou Vaše nádherné básně i jinak jsou tam zajímavé věci. Mé texty jsou tam též. Pokud se Vám podaří prorazit messenger, ozvěte se mi...Krásné dny...
26.02.2021 09:47:47 | Lumír
Jako bych četl Malého prince s husí kůži po těle a slzami v očích...
09.12.2020 14:45:37 | Lumír
Rybičko milá...moc ráda tě vidím....nádhera...zavřu oči a jsem tam....ticho a klid...uprostřed noci...**ST**
15.12.2019 18:20:08 | Anděl
huuu-Tvůj text velmi souznívá s mým roz-položením-krásně vypovězená naladěnost prizmatu osamění..ST***rybičko soukmenná, zdravím Tě z roz-mlžené mlžící neděĺi**:-D*
15.12.2019 09:18:31 | Frr