než pomine můj cit

zvolna osychají sivé rty,
milenci ztrácí svoje vůně
a ve všech oknech malých sálů
zní smích prodejných principálů,
proslzí krajkované květy
vzteklou melodií zlého smíchu,
zarudlé tváře, mokré oči,
hrajeme umělcům a tichu.

vymyju z vlasů všechen pláč,
na nádraží si s vlastním tělem
koupím svůj lístek deja vu,
a transvestitům za zrcadlem
se stále prohlubují vrásky,
slané krajkované sedmikrásky
dál žádný zájem nejeví.