temný mrak se táhne nad hlavou
usínáš s velkou obavou
a s neutichající představou
co bude za pár let?
jak bude vypadat svět?
jako zvadlý tulipán nebo snad černé růže květ ?
co nás tolik žene v před?
a potom nakonec nám zbyde jen ten žaludeční vřed
jo život není med
a nejlepe mít radši srdce jako led neměl bych šrámy a jizvy jako teď
ale jak se říká jdi dál a dopředu hleď
neexistuje nic jiného než to co je teď .
P.S. omlouvám se za mnoho áček ale hold už jsem bohužel takto psal i když rád bych tuto básel předělal do trochu srozumitelnější varianty je to stále už jen vzpomínka na staré časy.