Žena, pes a prostoduchost bytí

Tak co
kde pořád vězíš
čím zase proplouváš
sestřičko znesvěcená
už nikam nechoď
když to stejně smysl nemá

V ulici Šťastných vzpomínek
se zase kdosi zabil
měl ženu
měl děti
měl pejska jenž zadávil se žalem
ač říše smutku vymizela
zvolili ho jejím králem

V koutě
kam chodívalo na samotku
zůstala jen slabá předtucha
a zloděj času
který rád nám kradl fazole
sedí v koutě s cylindrem
šeptajíc do něj
"má to vůbec cenu, ty vole"

Jen Dýchající lilie
zbyla z velkolepých skic
a všude kolem
očividně nic