DOKONALÉ RÝMY

Můj život se nedělí
na sled nudných nedělí
a nevstávám ráno v pět,
abych mohl písně pět!
Moje kočka líná
jen žere a líná;
každý zbytek hbitě dojí,
koťata ji stále dojí;
v březnu i v září
očka jim září.
Před termínem večerky
zašel jsem do večerky,
kde dvě střešní tašky
vložil jsem do tašky,
přihodil dva párky,
pak sledoval párky,
použivší v sadu
kondomů sadu.
Moje paní domácí
má vajíčka domácí,
jimiž po mě hodí,
kdy se jí to hodí;
v míse těsto předlouho kyne
a ona mi prostředníkem kyne -
raději pro vyslance pekla
než-li pro mne by pekla!
Proto jednou z mých dvou tater
prchám před ní až do Tater
a předjíždím motorky
se slabými motorky;
tam prodírám se klečí,
v níž dobře se klečí,
a proplouvám plesy...
Nemám rád plesy
a nesnáším bary!
Když za Baník Bary
prvně vhodí aut,
druhým ze svých aut
vyrazím do Kanady
pro zánovní kanady
a potom do Prahy
pro dveře a prahy,
načež hruď hrdě vypnu,
televizor vypnu
a snesu s půdy
hrst kypré půdy,
do níž zasadím boby...
Moje sáňky a boby
vyhodila mi matka stará,
co pořád se o mně stará
spolu s mou mladou ženou;
ty dvě furt do práce mě ženou
(„Do montérek rychle se stroj,
ve fabrice čeká tě stroj!“)
a já zavděk vezmu každou prací,
aby měly na prášek prací
a vypraly můj rubáš...
Ty taky furt rubáš?
Znám však na to chvat:
žádný spěch a chvat!
Sto roků jsem v šachtě žil,
a rum si aplikoval do žil,
leč po práci mně hospoda je fórem,
kde stále zní fór za fórem;
snad to bude dílem
mým básnickým dílem.
Právě prošel kolem
soused s jízdním kolem,
zcela sjetý z hub;
už ho, Bože, zhub!
Justice nedobytná brána
marně je útokem brána,
vždyť právníci právem
se ohánějí právem,
oddáni jsa cele
svým klientům v cele;
co ze spisů vyčtou,
žalobcům pak vyčtou;
ačkoli jsou téměř slepí,
obhajobu z faktů slepí.
Shodli jsme se s Rudou,
že sebranku rudou
nepotěšíš rudou
železnou, leč zlatou...
Šli jsme pak za Zlatou
(Zlata kdysi Rudu svedla;
svádění jí šlo, to svedla),
zevlující stranou,
sledováni Stranou,
jíž jsme v oku trnem
a teď hrůzou trnem´,
nevědouce, kolik
bude zácp a kolik.
Zlata v drahém paletu
na dřevěnou paletu
způsobně si sedla
tak, jako do sedla
vraného oře,
jenž pole oře.
Ruda už se dávno holí,
nemlátí ho otec holí,
a čas chlapec tráví
tím, že lidi tráví:
nejdříve je zdraví,
pak jim ničí zdraví.
Jednou prý opustí koleje
a lehne si na koleje,
tam, kde pára stoupá z luk,
vedle sebe položí svůj luk,
neboť nezajímá rasy,
jaké je pes rasy,
a stejně tak katy a katany,
kde se vyrábějí katany,
anžto kdysi z vod Váhu
zachránil osobní váhu
(ač tam byly obří víry,
on byl stále plný víry)
na níž vážil Kubu,
než navštívil Kubu;
Jakub, přítel sestry Petry,
té, co kouří jenom petry
a doma má kamna petry,
v nichž jen dřevem topí,
neb se v dluzích topí
a dál den po dnu
hledá lék na dnu,
táže se, proč ve druhé válce
Wehrmacht nepoužil parní válce,
nesrovnal ty krásné Čechy,
osídlené záludnými Čechy?
Nyní to však chápe
a zbraně se chápe,
co má lehkou spoušť.
Zůstane jen spoušť,
jak po zásahu koulí,
jež se s kopce koulí,
či po výbuchu plynu!
Jak čas či řeka plynu
a před uschnutím okapu;
už kapky tečou z okapu
a vzpomínky pryč plavou
na dívku s hlavou plavou;
miloval jsem tu Niku,
co nosila tuniku,
však vybil se jí tablet,
tak vzala si pár tablet
a já ji našel tuhou
a obtáhl tuhou
a nebo snad tuší?
Policie tuší,
jak těžká jsou má rána!
Z pušky vyšla rána
a krvavá rána
zdobí můj spánek!
Ten tam je spánek!
Policejní mordy
všude vidí mordy
a médiím tvrdí,
že vrazi jsou tvrdí.
Mé myšlenky patří mořím,
jen proto se s mořidlem mořím
a staré dřevo lodi mořím;
na vlajce mám lebku a umrlčí hnát,
před pronásledovateli se musím hnát
stále dál
v širou dál...
I když nejsem Nor,
který leze z nor,
i když nejsem Dán,
můj úděl byl dán:
i když nejsem Skot,
chovám doma skot;
na louce se ovce pase,
kde po vlcích můj pes pase,
avšak jak dlouho budu moci
vzdorovat státní moci?
Kolik asi může stát
založit si vlastní stát
a v něm ležet, sedět, stát?
Může se to stát?
Ledy už prý tají,
vlády to však tají!
Proroci leví i praví
s vážnou tváří praví:
Na reklamní ploše
vše vypadá ploše,
i bacil rýmy,
i tyhle rýmy!