Digitální pohané

Digitální pohané
#anima #animus #zvířecí

Bylo to hodně zvířecí, když jsem tě fotil ve svém temném fotoateliéru z doby před Kristem. Bylo to v moderním chlévě, cítil jsem tam nějakou lásku, možná zamilovanost, taky to mohla být jen nějaká zkurvená sexuálně perverzní touha, připoutanost. Prostě Samsára. Líbil se mi ten prostor bývalý stáje nebo stodoly, těžko říct, jak přesně tenhle prostor dřív využívali. Kolem skála a kamení a posvátný místa, boží muka, nanebevzetí, červený cihly, dřevěný trámy a starodávný obrazy andělů. Scházely už jen hřeby na zatlučení do rukou a do nohou. Bylo to hodně zvířecí, když přicházely všechny ty holky, který si chtěly nechat vytetovat odraz svý krásy na fotografickej papír nebo jen do digitálních nul a jedniček. Bavilo mě svlíkat je a nechat je odhalovat duše.
Bylo to hodně zvířecí, když jsi se poprvý svlíkla, když jsi poprvý stála bosá na dřevěný podlaze, bělostná, s velkýma prsama s hrotama do špičky, s upravenýma chloupkama tvý nafouklý prciny, když jsi seděla na dřevěný stoličce s vypnutýma kozama a roztaženýma nohama, když jsi se mi nabízela.
Bylo to animální, když jsi mi řekla, ať jdu k tobě blíž, že mi ho vyhoníš, zatímco budeš kouřit cigaretu marihuany a polykat hustej halucinogení dým, že se mi pak oddáš v jednom dlouhym a nekonečnym mrdu.


V budoucnosti, Ateliér Stodola, Na Božích mukách, Starý Hrozňatov