Na radniční věži

Na radniční věži

 

Na radniční věži
poctivost lidu střeží,
věrný přítel – pes.

Sic jen socha dnes,
dříve však zvíře živé,
milující a důvěřivé.

 

***

 

Když nepoctivý měšťan
vybrané zlaťáky počítal,
tak svému psovi věrnému
do tlamy mince ukrýval.

Ten odkráčel s nimi domů
a dlouhé měsíce tak bylo tomu.

 

Chybné počty ostatní však zřeli,
jeden druhého za zloděje měli,
a tak všechny oči, uši nastraženy,
až byl peněz chtivý měšťan přistižený.

„Už nebudeme slepí ani hloupí,
to on a jeho pes pokladnu loupí!“

 

Radní zapíral, na život přísahal.
Jaký trest zvolit, tak nevěděli.
Dlouze mluvili a radili se,
až na Boha si rozpomněli.

„Nuže! Vyšplhejte na radniční věž,
ať ukáže se pravda, nebo lež.“

 

Na ochozu tak zloděj stál
a ke špici zrak upíral.
Pak začal bojácně lézt k vrcholu,
po chvilce ruce plné mozolů.

Bolestivé vzlyky nesly se náměstím
a ty dolehly až k uším přátelským.

 

Na pomoc přispěchal mu věrný rek,
ten šplhat začal za pánem,
leč nad jeho síly byla věž,
uklouzl – a byl s ním Amen.

Z vrcholu sledoval vše jeho pán,
slezl – však v žalu doma zemřel sám.

 

***

 

V Kadani tak dodnes,
na radniční věži,
poctivost lidu střeží,
věrný přítel – pes.