Temné stíny nad hlavou

Když odbíjí půlnoc
nezbývá nic než zoufalství

když odbijí půlnoc
tak v očích krvavých
není víc než chtíč a hřích

zpustnou i intimní chvíle
kdy radost mi plyne
ze vzpomínek

až odbije půlnoc
tak nezbude mi
než tíživá samota
a srdce ve dví

pokaždé
každou
každičkou nocí
svlékají ze mě to genius loci
proroci se svými zvony a půlnocí

za oknem tma a jen hvězdy nad tower bridge
zda ústa oslepnou a co uvidí v nich

...

V ulicích skáče voda
po kostkách skuhravých zloba
v obleku na míru
s rukama za zády
s knírkem a nad městem

Vědomí

vrátný
nevratný