S úsměvem na tváři přes slzy hledím na svět kolem.
Vzpřímeně stát,narovnat záda shrbená, chci zvednout se z kolen.
Vystoupit z role , odhodit "šťastný" šat, do naha se vysvléci.
Zastavit na moment, zhluboka se nadechnout, vykřičet bolesti.
Opustit schránku obitou ocelí, ukázat rány, třeba se sluncem zacelí
Holčička v dospělém těle"zklamaná"zůstává schovaná pod postelí.
Niterní a krásná. Pod postel se však už neschovávej! Vyjdi ven na sluníčko a nadechni se. Vše bude méně trpké.
13.01.2020 22:42:52 | Jaruška