Potůček slané vody hledá si cestu po smutné tváři a pod tíhou býti Svírá se srdce v hrudníku
Jak opadané kvítí, které do koše každou chvíli hodí, lapá po dechu.
Úsměv klauna obrácen vzhůru nohama zdobí tvář a kolena bolí když ruce drží hlavu v dlaních,jako ohnutá větev stromu, která za sluncem přestala hledat cestu.
Beze sil běží maraton bytí a nohy sotva vleče před pravdou zlomené duše neuteče a z velké řeky zůstal jen malý pramen co kamsi teče.
Herecká role v tom divadlu žití a každý den otázka "býti - nebýti? ".