Bratrovrah

Na zvonek nikdy nezvoní,
přichází neohlášeno,
zásadně neklepe,
slzy neroní,
tiše se vkrádá zadem,
vždy však nečekaně,
a převážně když se to nehodí.

Do očí, ti bez milosti,
vetře písek se zetlelých kostí,
křivd spáchaných tvou maličkostí,
sůl se zlostí nasype ti do
nezcelených ran a vrátí ti
tak nenávist a ublížení,
jenž učinil jsi v minulosti.

Pohrdá vlastním strachem,
když společně s bolestí vzpomínek,
jenž jsou ti vrahem,
překročí tvůj práh hořkosti,
a spolčeno s vyprahlým patrem,
s ďábelskou krutostí stane se
tvým bratrovrahem.

Na zvonek nikdy nezvoní,
tiše se vkrádá zadem.

Přichází tvé vlastní svědomí.