kladeš slova vzhůru nohama
jako by život měl začít smrtí
žena být mužem a muž ženou
jako by nikdy neměli mít děti
a přesto ti rozumím
snad tomu tak kdysi i bylo
možná jsi mne postavil
tváří v tvář zrcadlu
čemusi skrytému
hluboko v nás
času který již dávno
ztratil hlas
jakousi ozvěnu
beze slov
tvořenu
Je rub ozvěnou líce a ozvěna zní často déle, něž bylo první zvolání.
**
29.01.2020 00:39:42 | JC senior
nikdy nebudu mít děti... svým hlasem hojíš mé rány... není to lepší "časem" ale tím že nejsme sami :-)) děkuji Zdeničko sluníčko i za všechny krásné maily které mi posíláš :-)) ať máš krásný den :-))
25.01.2020 09:42:01 | Iva Husárková
ano ... že nejsme sami ... úsměv ... děkuji, že Jsi ... Ivu ... z.
03.02.2020 19:55:23 | zdenka
Tvůj úsměv Zdeni takhle se to dělá jsi skvělá!!! skvělá!!! skvělá!!! usmívám se a děkuji ať je Ti hezky :-))
07.02.2020 12:43:02 | Iva Husárková
"Času který již dávno ztratil hlas..." Nostalgie. Pocit extrahován v cit. A zejména. Zachovat si všemi vítanou a tak "bezpečnou" konformní líc. Zdaří se jen dobrým hercům.
Ochotníci jen s elánem. Někdy se v nich poznávám.
Ano, je to hluboko v nás... je to v Tvých přemýšlivých verších. Dalo by se o tom dlouho. Pěkné okamžiky s Tebou.
24.01.2020 20:13:46 | šerý
Zdeničko, pěkně vyjádřeno tušení jednoho z archetypů hluboce zasutých v nás...:-D* ST*
24.01.2020 18:13:07 | Frr
Už byla v komentářích, moc hezká Zdeni.
Taková hodně k zamyšlení.
^ST^
24.01.2020 15:04:45 | jenommarie