kéž bych ti své oči nevyplakal
na tvých pažích heboučkých
jenže ty jsi jako písek na březích
tak snadno přikrývá tě voda
i když sladká často není
vědělas, že zima k nám už nechodí?
beze sněhu křičí bolest na polích
žádné domy nejsou přikryté
už ani stromy třpytem nestudí
všechno touží po přikrytí
třebaže deka studí jako sníh
každá hruď se nahá bojí
neschovaná pod závoji