Bída
Bída
někdy je nutno křičet
životní příběh
kterého se lekáš jako vlastní smrti
žiješ v paradoxu
v němž začal si bídou
v podobě třísek zavrtaných v srdci
a i když se jimi denně svíráš
ptáš se po štěstí
na kterém ti někde v hloubi záleží
ale ta bída přece!
ta neúměrnost žití!
to moderně ohrané bytí!
milovat?
jedině s křikem tlačit třísky ven
a než se znovu zavrtají
štěstí hledat
potají
štěstí
v mezerách srdečních děr
ranách minulých
ten životní podprůměr
Autor Náladový básník, 27.01.2020
Přečteno 265x
Tipy 10
Poslední tipující: Amiradi, Donne, jenommarie, šerý, Frr, V.N.Losinský, Krahujec
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Všechny ty třísky, jen zda to jde.
Nebát se dostat, ven ze srdce.
Štěstí se odváží přijít blíž,
nabere na síle...to vycítíš.
^ST^ pěkná je ;-)
27.01.2020 23:14:40 | jenommarie