TRPITELKA
TRPITELKA
TRPITELKA
kdo nestál by v životě o ohlasy
na cokoli co udělá
i když se tváří třeba lhostejně
stěží nás sice někdo spasí
však ani my sami ty druhé ne
můžeme křičet
provokovat
předvádět se
nebo i zaklínat
ve jménu větší pozornosti
rozhodne ale nabídka
když chybí v ní co by za řeč stálo
brzy jí bude mít každý dost
zatouží po ní míň než málo
tím sotva se ale proviní
vždyť přízeň není povinnost
a dáma je to vrtkavá
ovšem co duše
ta věčná trpitelka
když žízeň je krutá a tolik velká
nechce to vidět jednoduše
totiž sáhnout i sobě do svědomí
když k tomu jí chybí odvaha
a raději se sama zlomí
než by se svlékla do naha
Praha, 28.1.2020
https://www.youtube.com/watch?v=R3ZZMR2WJ6c
Komentáře (19)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Přízeň je vrtkavá...
Mé krédo:
Čím jsi známější, tím více máš nepřátel.
**
29.01.2020 11:03:17 | JC senior
Krásná Amonasře;-) ^ST^
Když svojí duši svlékáš,
strachy se jen chvěješ.
Bojíš se, že další trn,
hlouběji zareješ.
Když, osvobodit svojí duši,
tak jenom kvůli sobě.
Jiný pohled duši sluší,
ať chrání jí zdi pevně.
V životě se bolesti,
přesto nevyhneme. ;-)*
28.01.2020 21:46:57 | jenommarie
Dneska panenka nemůže stát v koutě, nenašli by ji.
Jinak souhlas s Martenem.
28.01.2020 16:47:48 | Donne
Mám pocit, že máme místo duší jen sebestředný ega...;-) toužíme po uznání od lidí, který jsou nám naprosto lhostejní a neznámí...no, není to "duševní" úchylka?...nezasloužíme si za to trpět?...;-)
28.01.2020 15:31:23 | Marten
Být viděn, slyšen, je zhodnoceno ohlasem. Některým je zcela jedno, jestli je to ohlas kladný či záporný. Je s podivem, co někdo pro určující ozev je schopný nadělat nepřístojností.
S reakcemi na nabídku by se mělo šetřit. Vybírat si v jejich hodnotě a ty náležitě ocenit. Naše nitro ctižádostivost vlastní... někdo více, někdo méně.
"Ovšem co duše?" klade otázku autor. Ta je nevyzpytatelná. Většinou samolibá a možným střetům se vyhýbá. Nejhůře ale jsou na tom ti, kteří se rozhodnou být v životě k sobě nahlas sebekritičtí. Právě největší pokrytci a zbabělci si na nich škodolibě otírají svá ega. Potměšile se usmívají, jako by jim jejich anonymní břímě ubírali. Málo který to ocení a případně se také - jak píšeš "také svlékne do naha." Několikrát jsem to udělal a mezi mnohými mi to jen ublížilo. Obnažit mysl snad jen příteli s nadhledem a pevným charakterem. Cesty mysli jsou zřejmě umetené koštětem pudu sebezáchovy.
Tak jen os. názor, na Tvé zajímavé a poeticky ztvárněné ohlédnutí.
28.01.2020 14:53:42 | šerý
Díky za opětovnou úžasnou reakci, šerý - kolik další zajímavé inspirace z ní pro sebe může člověk vytěžit! :-) Zareaguji alespoň na to svlékání duše do naha - ano, souhlasím, že svlékat se takto před druhými je značně rizikové a mnozí toho mohou i s chutí chtít zneužít, zvlášť všelijací bezskrupulózní manipulátoři, ti jen čekají na podobné oběti pro své masožravé choutky. Mnohem větší smysl má podle mne svlékat do naha duši sám před sebou a chce to možná i ještě větší odvahu a sebezapření. Nedávno jsem na Vltavě poslouchal na pokračování mistrovsky načtený román Karla Čapka Obyčejný život (tuším Igorem Barešem) a byl jsem fascinovaný, jak Čapkův takový "obyčejný človíček" svléká sám před sebou svou duši prostřednictvím svého druhého (toho "horšího") já. Buďto jsem tento román kdysi ani nečetl (k mému nynějšímu překvapení) nebo mi k jeho pochopení tenkrát chyběly hlubší životní zkušenosti, ale to k sobě nekompromisní až mučivé "svlékání duše" na konci života bylo něco neskonale dechberoucího. Občas dnes o Čapkových dílech slyším z úst všelijakých "mudrců" něco o jejich zastaralosti, překonanosti či co, ale troufám si tvrdit, že žádný současný žijící český spisovatel (vyjma Kundery) mu nesahá ani po kotníky. Panečku, to jsme měli vskutku světového literáta a je jím nepochybně až dosud... :-)
28.01.2020 15:19:11 | Amonasr
Aha, tak tohle Čapkovo dílo neznám. Ač jsem toho dříve přečetl požehnaně - což je tedy ostuda! Až půjdu do knihovny, tak se po ni poohlédnu.
Sebekriticky svlékat svoji duši nemám zas takový problém. Ale rozebírat to, je věcí příliš osobní. Ale přiznat si a měnit dost bolí, to ano.
Čapek a jeho tvorba zastaralá?
Čapek je literát světové úrovně. Na takové výjimečné umělce by měl našinec být hrdý! Miluji zejména jeho povídky. Hltal jsem je už jako školák a to On mě vlastně vpravil do mezilidských vztahů o kterých tak rád píši. Byl moudrý a psal i nadčasově! Jen idiot může o Čapkovi tvrdit, že je zastaralý. Přece lidské charaktery (o kterých často psal) se nemění. Mění se jen doba - prostředí, ve kterém se jen adaptují. Darebnost, nadřazenost, pýcha, ideologie, láska, slušnost apod. je v každé době a každém člověku nějak obsažena. Myslím že se nemusím víc rozepisovat, protože je to tak zřejmá a známá věc. Tedy, měla by být!!
Díky za reflexi na můj koment.
28.01.2020 19:19:22 | šerý
Ach...nádherně zádumčivá hudba....a obraz k tomu. I stalo se, že člověk se zamiloval. Pozvolna hladce vstoupila láska, nevědomky odkudsi z vesmíru...nečekaně. Když pohltila opětována celé jeho srdce až k zalknutí, přílišnou horlivostí znelíbil se...tolik toužil oddat se zcela, až dostával zimnici a trápil se...jeho láska odešla....důvod? Aby měl klid. Obětovala se pro něho...přílišná horlivost zalíbit se, činí pravý opak. Otázkou je, čeho se týká Tvá báseň. Pokud Literu...nevím, nehodnotím tak nikoho. Každý píše z určitého důvodu. Pokud myslíš politiky...potřebují se udržet u moci. Od toho plyne vše....děkuji Ti Ami za příjemné vytržení:-)...od rána jen čísla a čísla....hlava si odpočinula:-)
28.01.2020 12:37:12 | Anděl
Děkuji za další zamyšlení u mého textu, Anděli, to mi dělá vždycky radost :-) Je fajn mít takovou zpětnou vazbu, jak může můj text na čtenáře zapůsobit. A věz, že není důležité, jak to myslel autor, ale co si pod tím představí sám čtenář, jaké asociace to v něm vyvolá. A když se navíc i hlouběji zamyslí, je účel básně krásně naplněn :-) Ale na Tvé naznačené otázky směrem ke mně můžu jen říct, že nepíšu zpravidla proto, abych předmětem čtenářova zkoumání byl já sám, byť i s tím se asi musí tak trochu počítat, i já si z textů (literárních i komentářů) skládám chtě nechtě jakousi vlastní mozaiku rovněž o jejich autorech. Inspirací je pro mě doslova všechno v mém okolí i v mých vlastních životních zkušenostech, z toho nemůžu vyloučit samozřejmě ani Liter, protože jsem pilný čtenář mnoha zdejších přispěvatelů. Na druhou stranu je však Liter pořád jen poměrně limitovaný vzorek v širokém záběru mého světa a jeho význam netřeba přeceňovat, byť je mi na něm převážně spíše dobře. Ale i to je tím, že si vybírám jen ty autory, kteří mě něčím mohou obohatit, zejména myšlenkově nebo zajímavým zpracováním svých emocí, občas i básnickým či vypravěčským umem. Konkrétně tento text jsem měl hodně dlouho jen rozepsaný, nedokončený a odložený, protože se mi kdysi nedařil tak, jak bych chtěl. Dnes jsem se k němu náhodně vrátil, trochu ho předělal a on se pak sám i následně stočil někam jinam, než jsem asi kdysi sám očekával. Takže jsem se vlastně stal zároveň i čtenářem vlastních dřívějších myšlenek, za jejichž tehdejší původnost nemůžu ani ručit. Ovšem proč taky… Platí vždycky jen to, jak to čte každý čtenář pro sebe sám, autor se může jít klidně bodnout… ;-))
28.01.2020 14:24:20 | Amonasr