Pohledy co se nehodí.
Světla na konci tunelu.
Ne to už dávno, neberu.
Kíč který hledá, svůj urputný
klíč. Nonsenc, jako proces urputný
a zarputilí v každé možné chvíli.
Proberu se v ústraní,
nejsem hračka na hraní.
Zraje tu něco, v malé
nepolapitené gesto. Noční
město zdánlivě spící, v klíně
ústa jako šepot do ucha vrnící.
Karneval duší, snad i něco tuší.
Zvon bez srdce, potemnělá produkce.
Neslyším nic, tlukot svalu bez
průtahů. Není už co říci, všechno
bylo řečeno, vše už bylo napsáno.
V knihách bez písmen, najdeš to
co nemá jméno. Je to ono, je to on,
je to přízrak, nocí krví potřísněn.