Kinsberg

Kinsberg
#snyjsouřečíboha #alchymista

Seděl jsem před tvym domem v lotosový pozici a byla noc a ticho a děla se láska. Vyzařoval jsem ze svýho srdce duhový světlo, vibrovalo v tichosti, rozpínalo se a pulzovalo ve vlnách, bylo jako mlha, která se k tobě valila v příbojích nezdolný a neutuchající touhy, prostupovalo všim a až do morku kostí a ke každýmu chromozómu tvýho tělo. Věděla jsi to a cítila jsi, že se to děje, vykukovala jsi zpoza záclonu ven, tak aby o tom nikdo nevěděl. Jen šedej vlk na ulici tě viděl, ten co vyje na Měsíc, ten co tě bude až do konce života provázet a chránit. A všude kolem a prostorem tepala a probublávala jemná akustická hudba, taková meditační a s hlasama mnichů, který někde vysoko v horách meditujou a ukrývají se a dělají dobrý přání.

A taky sny jsou řečí Boha a možná proto se mi v noci zdáš, vstupuješ bosá a nahá do mých snů, vracíš se ke mě, povídat si se mnou, milovat se, pošťuchovat mě a všemožně mě zlobit. Ale přicházíš s láskou a v něžnosti. Je to intenzivní a intimní, tak jak jsem si vždycky přál, a já tě držim zezadu za tvoje nahý tělo, objímám tě, tisknu se k tobě a ruce směřuju do tvýho holýho klína. Nechávám Boha mluvit a zůstávám pokorný, odvážný a vděčný.


Na cestě do oka cyklóny, v roce nula 21. století