Panenka

Panenka
#zrodivšíse #vyvstanuvší

Prostor kolem tebe byl zmrazenej. Toužil jsem po tom, vytáhnout tě někam ven, svlíknout tě a nechat tě nahou stát vedle rozkvetlýho keře rozsvícenýho desítkama žlutých žárovek. Teď, uprostřed zimy. Nechat tě vedle něj stát nahou, aspoň na chvíli, se zmrzlýma a vztyčenýma bradavka, s bosýma nohama na studený zemi. Nechat tě obtýkat tim mrazem v černočerný tmě.

Baví mě ta změna mezi náma. To, jak nesměle pokukuješ, jak jsi nesvá, když se ti zpříma dívám do očí, jak se červenáš a stydíš, jak se naše pohledy častěji střetávají. Baví mě stát vedle tebe zas o kousek blíž. Baví mě plánovat a projektovat všechny ty geometrie a světla, stíny, duhy, barvy a průzory aplikovaný na tvý nahý tělo. Baví mě fotit tě potají a rámovat výrazy tvýho obličeje v proudu každodenosti a přirozenosti do hologramů a holomrazů mýho nevědomí, aby potom vypluly na povrch v nestřeženou chvíli v těch nejodvážnějších a nejperverznějších obrazech a variacích vypálených na projekční plátno sítnice během lucidního nebo halucinogenního snění.

A teď už si jen obyčejně užívám, když vedle tebe sedim na poradě a ty sedíš vedle mě v tý mikině s bílejma puntíkama, s červenýma knoflíkama v uších a s nedokonale upravenýma vlasama jen tak ledabyle sepnutých v culíku.


Thanx to Maky