Její tchýně

......

O práci jsem moc psát nechtěla,
ale stala se mi,
zvláštní příhoda.


Občas se i takové dějí,
kterým se v duchu,
jenom pousměji.


Každý jsme přece nějaký.
Jiné zvyky, jiné mravy.
To mě nějak netrápí.
Mě ta práce zkrátka baví.


Poznávám ráda nové lidi,
nekteří se mi svěřují.
Vždyť popovídat si chce každý
a kdo chce,
s tím si ráda promluvím.
Vážím si i jejich důvěry.


Těch příběhů znám dost.
Někdy si říkám,
to nemusím vědět,
budu raději mlčet.


Jedním uchem dovnitř,
druhým uchem ven.
Vzájemně si popřejeme,
pohodový den.


Tak například,
nejmenovaná klientka,
mi před ošetřením povídá,
jak se ke mě těšila.


Na tom nic zvláštního není.
Co víc si můžu přát,
než klienta,
který, ke mě chodí rád.


Jenže v zápětí z chvilky odpočinku,
po celou tu dobu,
vypráví rozohněně
o tom,
jaká že je,
JEJÍ tchýně.


Snažím se chápat
a trochu jí uklidnit,
vždyť by měla chtít,
užívat si klid.


A některé věci,
by měli zůstat,
doma přeci.


Přesto byla neoblomná
a za dvě a půl hodiny,
znám příběh,
celé její rodiny
a hlavně TU TCHÝNI.


Na konci toho všeho,
doslova úmorného,
když jsem vše dokončila.


Ještě mi povídá:
"Počkejte chvilku,
váš názor
mě moc zajímá.
Tu vidět musíte,
jsem zvědavá,
co na tu s.v.i.n.i.,
řeknete. "


Já na to s údivem:
"No to snad, raději né,
to se na mne nezlobte!"
Přesto jinak nedala,
a dychtivě mi
před oči,
svůj mobil vrazila.


"Co na ní říkáte?"
V duchu mi letělo,
bože ona vážně, nedá..nedá pokoj.
Co té ženské je?
To nemá konce!

Co na to mám říct?
... Přece jí neřeknu:
"No jó, máte pravdu,
je to s.v.i.n.ě ,
ta vaše tchýně !"


Na mě vyhlížela celkem
sympatická starší upravená žena
a hlavně už nic
o její tchýni.


Tak jí říkám:
"Celkem sympatická,
to víte, já to nemohu a nechci posuzovat.
Mě do toho nic není.
Nezlobte se, že nesdílím tolik pochopení."

A už už to zase jelo....
co všechno ta tchýně.


"No nezlobte se, já vás chápu,
každý má své potíže.
Určitě jste toho plná,
ale na mě,
bohužel (spíše dík) další klientka
už čeká."


"Tak se mějte a hezký den,
snad se vám bude lépe dařit,
třeba se to změní.
Vše je to o lidech."


Už už..."No to by jste jí musela znát....."

"Tak to jsem ráda, že nemám tu čest."


"No počkejte,
ještě se chci u vás znova objednat,
tak se mi s vámi krásně povídalo."


Oddychnu si a :
"Aha, tak to mě těší,
dáme si termín za měsíc.
Třeba už bude o něco líp."


Náš zákazník náš pán,
říkala jsem si,
snad to příště dám.


Ale jó, dala.
Tchýně už bylo,
naštěstí,
vyčerpané téma.


Hlavně ať se,
teď ke mě,
tchýně neobjedná.


Mám jen jednu hlavu
a vidět to ze dvou úhlu,
opravdu nemusím.


Ale zase...
jedním uchem dovnitř,
druhým uchem ven,
popřejem si navzájem
pohodový den.


A náš zákazník, náš pán.
Co s tím nedělám.


Každý by měl umět, ale včas zastavit,
je to ale fuška.
Ano, za každé nové lidi dík.


Úsměv pro každého mít,
ono je to nutné,
nic mi po tom není.
Třeba se
i bez mého přičinění
nakonec budou cítit líp.


Tady asi ne,
tam k té změně nedojde.
Vždyť přece ta její tchýně,
je zkrátka s.v.i.n.ě.


Pardón, já to jenom vypravím.