Projekt Štěstí

Projekt Štěstí
#maitri #karuna #mudita #upekša

"Ti, kteří nás probouzejí, nám přijdou do života a zase odejdou. Zastaví se, aby nám připomněli naše cíle a sny a pak pokračují na své cestě za štěstím. Takové lidi nám posílá Vesmír, abychom se mohli soustředit na své cíle a provést kroky k jejich dosažení."

Tohle horký a rozpálený léto strávim pod hvězdnym nebem, pod oblohou plnou hvězd, se zádama na balíku sena a zrcadlovkou zamířenou na všechny ty zázraky, který se dějou. Budu sledovat, pátrat a hlídat ten božskej experimentální pohyb nad náma, to kouzlení a děje, to odehrávání se kinematografických dobrodužných příběhů, to kmitání a pulsování, všechny ty nahý a náhlý světelný výboje a halogenový záblesky z výbojek zářičů mohutných strojů a dronů, který budou bezhlučně a v tichosti levitovat a vznášet se. Budu tam a budu komunikovat, otevírat se a přijímat gigantický kódy buněčných vláken z meziprostoru a z mezičasu přicházejících z Velký mlhoviny plný parapsychologických fenoménů a divů.

"Všechny negativní emoce jsou způsobeny odmítáním přítomnosti. Nespokojenost, úzkost, napětí, stres, tedy všechny formy strachu, jsou způsobeny soustředěním se na budoucnost, výčitky svědomí, lítost, nenávist a zármutek jsou způsobeny soustředěním se na minulost."

Tahle psice byla jiná než ostatní. Byla černá jako puma a vypadala trochu jako panter. Říkal jsem jí Santiago a chodili jsme spolu do lesů a luk, procházeli jsme parky měst a sedávali spolu na kolonádách v záři rozsvícených lamp, plížila se za mnou, když jsem se prodíral davy lidí a betonovou džunglí měst, když jsem byl tady a teď, když jsem vnímal jen chronologickej čas, když jsem chtěl spočinout v tichu, samotě a jednotě. Byla jako můj stín a trpělivě se mnou čekala v noci a za úplňku, když se rozestupovaly vody a mlhy a nebe, když se otevírala země a když vydávala svoje poklady, když se moje víla a bludička vracela z močálů a blat.

"Pravda je taková, že jsme stvořeni jeden pro druhého. A ty to víš a zatímco sníš a zavíráš oči a víčka a snažíš se to nevidět, dělám dobrá přání pro tebe i pro sebe, aby se nebesa sklonila, aby nám Bůh požehnal, aby požehnal naší lásce. Pravdou prostě je, že jen spolu bok po boku porostem, jako stromy, které svou korunu vypínají ke hvězdám, jako stromy, jejichž kořeny sahají až k hlubokým vodám, jen spolu porostem vstříc tomu božskému uvnitř v nás. Víš to ty a vím to já co svět světem stojí, co stopa za stopou tvé bosé nohy můj krok míjí, vždyť už to dávno víš, že pravda je taková."

Byl to okamžik a zázrak a malý průhled průzorem stočených dlaní vysoko do hvězd, když se světlo jako v zrcadle vracelo zpět a vykreslovalo mojí novou realitu, můj nový život s tebou. Náhle a na okamžik jsem se přestal bát, náhle a na okamžik jsem věděl, že není potřeba se bát. Chodil jsem po místech, zpovzdálí sledoval ty body v čase do kterých jsme se spolu otiskli, byla to bolest, ale taky náhlý vyvanutí, takový Satori ve mě, poznání, že se vrátíš, že už jsi na cestě, že si svou víru můžu uchránit, že stačí dokonat cestu hluboko do světů ve mě, vyléčit se, ozdravit a ochraňovat víru v zázraky a v alchymistický děje proměny kovu ve zlato. Vše je možný a tak to je. Tak to jest.


Na cestě do nekonečna, únor 2020