OSUDOVÍ
OSUDOVÍ
OSUDOVÍ
osudové ženy
osudoví muži
osudové děti
hříčky osudu
s nimi si osud hraje
nebo oni s ním?
každý má svůj osud osudově protkaný
osudovými lidmi
osudem přidělenými
náhodně nebo předurčeně
osudovými kroky
či osudovým zastavením
v osudovém čase
osud se naplní i tomu
kdo na něj nevěří
pak už mu ale může být docela jedno
- až v osudí zůstanou jen ti druzí -
jestli byl někomu také osudovým
Praha, 21.2.2020
¨
https://www.youtube.com/watch?v=MbIg5wbfJIg
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jsme v osudí loterie života...jaké číslo si vytáhneme..?...vyhrajeme nevyhrajeme?...hlavně že si hrajeme...;-D
22.02.2020 14:40:58 | Marten
Život by byl nudný, kdyby nebyl osudovou hrou - jen se nám z toho víru osudí nesmí moc zatočit hlava... :-D ;-)
22.02.2020 16:11:30 | Amonasr
Opět filozofickou básní jitříš mé myšlenky. Už jedné mé básni mně napadlo vymyšlené "Osud ano. Ale až naše nohy rozhodnou."
Jisté je, že mnohé je nám "předurčeno" tělesnými dispozicemi, dál dávkou instinktu i okolními životními událostmi, které nedokážeme ovlivnit. Ale rádi si také skrze naší oblibu v adrenalin, naivitu a neodpovědnost na osud vymlouváme. Jsem si jistý, že pro mnohé se toto slovo stává fetišem pro potlačení svých chyb. I já jsem si užil s osudem. Ale v mnohém jsem si ho také zneužil skrze moji hloupost a zdánlivém důvodu, abych si neubral na sebedůvěře.
Tak osud k životním neúspěchům rozumně (spravedlivě) dávkovat. Raději reálně uvažovat a z chyb se poučit.
22.02.2020 13:52:48 | šerý
Ano, vymlouvání se na osud je jedno z nejsnadnějších alibi, která máme stále při ruce - v tomto směru je osud často jen nevinný otloukánek. Přesto občas činíme osudová rozhodnutí a potkáváme osudové lidi - na což ale přicházíme zpravidla až zpětně, kdy už to nijak ovlivnit nemůžeme :-) Díky za další ze zamyšlení, která mi hezky okořeňují podobné texty. A nejen doufám mně :-)
22.02.2020 16:08:49 | Amonasr
Ja věřím, že osud nám přihravá do cesty lidi, kteří nám mají být něčím v životě platný, nebo mi jim. Někdy v dobrém, jindy v to horším, aby jsme se poučili, dozrávali, nebo i s nimi byli. To určitě tak bude. Jen některé životní osud trochu předurčuje, s některými se možná dá i pracovat= buď v náš růst a prospěch, nebo nedá a musíme se jen smířit, už je vždy na nás, jak se popereme a jak moc nás to změní. Buď k dobrému, nebo i zanevřeme a nebudeme se moct z toho odrazit. Je to boj, raději nezanevřít. ;-)*
~~~~~
Pěkná je Amonasře
22.02.2020 12:39:10 | jenommarie
Děkuji za hezkou reflexi, Marie - vnímám to podobně :-) Když se zpětně ohlédnu, vybavím si nemálo lidí, kteří mě nějak osudově ovlivnili a jsem osudu vděčný za to, že jsem se s nimi potkal. A to i s těmi, které bych třeba raději nepotkal. I z negativních zkušeností má totiž člověk šanci vybrat si to, co ho posune zase o kus dál a pomůže mu budovat si svou vlastní identitu, ujasnit si, jaké hodnoty a jak chce zastávat. Paradoxně se ale mnohem hůř hledá odpověď na otázku, zda i já jsem nějak někoho osudově ovlivnil. Někdy si to člověk může s jistou mírou pravděpodobnosti domyslet, ale možná zdaleka ne vždy. Někdy i pro nás banální záležitosti mohou mít pro někoho zásadní význam - v dobrém i zlém. Neseme tak odpovědnost nejen za sebe, ale i za druhé, kterým jsme nějak vstoupili do života. I když nad tím mnozí asi ani nepřemýšlí... :-)
22.02.2020 13:27:50 | Amonasr
Já také děkuji, ano některé lidi bychom raději nepotkali či nepoznali, ale žel i tito nás posouvají a poučí v mnohém, jen toho nemáme zapotřebí. Když se stane podobné, už tušíme a rozhodně už se člověk jen tak nedostane do stejných potíží či situace, nedá tomu šanci.
Obohatí a my snad. Vždy se chovám a jednám se všemi stejně.
Jak psal výše Šerý, jsou lidé kteří rádi řeknou raději " No, to už je můj osud."
ve smyslu omluvy nad nezdarem nebo čímkoli, si postesknou, pokud to používají pro svou pohodlnost, je to výmluva a osudemse jim stane, že se neposunou, jejich volba. Každý jí máme a co lze od nás samotných, máme svádět jen na sami sebe. Když něco chci, mám se snažit, když to má pro mne váhu. Pokud nevložím úsilí, tak se musím smířit, že se to nestane.
Osud bývá nakloněn lidem, kteří se snaží.
Pokud nejde o zdraví, jde hodně zvládnout ale i lidé, kteří bojují s nemocí zvládají hodně, vždy je třeba si i uvedomit své možnosti. Kolikrát se posunují i prvním úspěchem. Někdy jsme na osud kratcí(ty nemoce), ale i ti hledají nějakou cestu, je třeba se smířit a umět s ním pracovat. To mají někteří mnohem lehčí a jiní těžší.
-----
Už končííím :-D :-D ;-)**
22.02.2020 16:40:36 | jenommarie