Marně se snažím vzpomenout,
jaké to bylo před chvílí,
když nepíchalo v kolenou
a celou noc jsme propili.
Míval jsem šmrnc a taky styl,
tu spoustu času na rozprach...
Přesto bych ale neměnil,
vždyť tak našel jsem vlastní práh.
Práh domu i práh lidskosti,
té sumy všech mých vzácných chyb
a strachu, co bych nepostih'.
Život? Devíza na příslib.