dvorní malíři

potkávám staré emoce,
pomalu mění hlasy
a zažloutnou jim tváře.
zžírají moje vědomí
a trhají mi řasy,
já vrůstám do polštáře.

dívám se jejich očima
a všechny hlasy mlčí.
svíjí se, úpí soumrakem,
zmítá v svalové křeči.

až půjdu ráno okolo
svých zlatých kolotočů,
studených pánů s deštníky
a paní z parafínu,
až půjdu ráno okolo,
neptej se mne,
proč pláču,
jsi můj nejlepší porcelán
zalitý v cizím splínu.