Zrcadlo

Otevřu oči, kouknu se na ní.
Uhne pohledem, slzami oči se jí plní.
Ve tváři bolest,
kterou úsměvem zdárně tají,
už nikdy nezmizí,
démoni si s ní hrají.

,,Co se to s tebou stalo?'' zeptám se jí.
Odpovědi se nedočkám, vždyť ani ona sama to neví.

Hledí si na ruce, zápěstí zjízvené,
odrazy minulosti, stále přítomné.
Je to strach ze štěstí, které dnes má,
strach, že jí opustí a přijde zas tma.
Už není jak dřív - slečna sebejistá -,
dnes je z ní troska, ale v srdci snad šťastná.
Když přijde pád, ví, že bude už poslední,
nezmírňuje to bolest, co v sobě má,
ale přináší klid, že by to mohlo být vysvobození.

Znovu se setkají pohledy naše,
bolí zjištění,
že jsem to já,
že je to můj odraz v zrcadle.